Návrat do krajiny.Cesta z domu, zpět domů.Kámen, dřevo, hlína.Stromy, slunce, vítr.Voda, louka, skála, les.Pohyb a klid.
Usedlost z první poloviny 19. století je prvním kompletně obnoveným sídlem z pětice hodnotných historických stavení Lindavského údolí. Dům si o svou podobu řekl sám. Snad každé místo chce být opravdově viděno — vede vás svým geniem loci.
Staré a nové se organicky prolíná. Dům dnes vyzařuje klidem a vznešeností.
Je určený ke společnému sdílení rodinám, přátelům i pracovním týmům. Jeho velkorysé prostory přitom poskytnou dostatek soukromí a klidu každému.
Z lužní nivy vznikl luční ostrov. Překročením koryta, pečlivě vyskládaného z kamenů, vstupujete na luční ostrov, kde se můžete z úcty k sobě i k tradici Svitavky roz-pustit i vy.
Tvář krajiny je prastará. Dříve než se v ní usadili lidé, usadil se tu pískovec. Vítr, voda a doby ledové formovaly její podobu. Trvalo mnoho milionů let, než zde vstoupil člověk a prohlásil ji za svou.
Voda dala Lužickým horám jméno. Staroslovanské slovo „luh“ označovalo vlhké louky a nížiny u vody.
Vytvořila obytnou krajinu, říkáme jí Lindavské údolí. Na první pohled působí krajina jako nastavená dlaň — otevřená, chráněná a něčím důvěrná. Pole a louky pozvolna stoupají k okolním vrchům: Ovčímu, Břidličnému, Ortelu, Šišáku a Věnečku. Říčka Svitavka je čára života.
Světlé údolí. Rozvolněná struktura luk, lesů, polí a stavení. Klidné místo, kde člověk žije v souladu s přírodou.
Krajina není obraz, je to nekonečný proces. Rozmanité výhledy a průhledy se mění každým krokem, dnem i rokem.
Světlé údolí. Rozvolněná struktura luk, lesů, polí a stavení. Klidné místo, kde člověk žije v souladu s přírodou.
Krajina není obraz, je to nekonečný proces. Rozmanité výhledy a průhledy se mění každým krokem, dnem i rokem.
Pravdivý obraz krajiny nese říčka Svitavka. Slované ji pojmenovali podle čisté průzračné vody. Voda ví všechno — nese paměť i život.
V Tichém údolí vyřezává do písku tůňky a zákoutí velká tak akorát pro tajná koupání.
Severní Čechy, Sudetenland. Kraj se pyšně blýská křišťálem a přitom si tiše hojí jizvy po státní hranici. Z písku zde lidé vytvořili křišťál a rozzářili jím paláce.
Chvíli světové, chvíli zapomenuté. Údolí vždy leželo mimo hlavní kupecké cesty, a přesto tepalo v rytmu dějin — Rudolf II. tudy prchal před morem z Prahy do Žitavy.
Lindavské údolí svádí k pomalosti. Nemusíte překonávat vzdálenosti, plánovat a organizovat, abyste se mohli oddat blaženému nicnedělání, procházkám a toulání. Samo o sobě nabízí prastaré koncepty lázeňství — slunce, vodu, vzduch, pohyb i klid.
Nemusíte stoupat na vrcholy; nejzajímavější vyhlídky jsou hned za humny.
Telata odpočívají ve stínu stromů a spokojeně spásají šťavnatý porost. Dílem přírody, dílem člověka se krajina lučního ostrova podobá idyle anglického parku.
Luční ostrov